Jak jinak můžou jet Turipáci a Turipačky do Veselí nad Lužnicí než zvesela. I když nám odpoledne trochu pršelo, další setkání bylo plné úsměvů a dobré nálady. Seznámili jsme se s jízdními řády a pojmem železniční uzel. Jeli jsme jak osobním vláčkem, tak i rychlíkem. Zjistili jsme, že cesta z nádraží až k soutoku dvou řek Lužnice a Nežárky je opravdu dlouhá. Zahráli jsme si v deštivém počasí karetní hru prší. A v místním železničním podchodu se stali součástí malířského umění.