Další výzvou Hrdé školy byl Den našich (pra)rodičů. Celá škola se proměnila v čase, po chodbách se procházeli nejen senioři, ale i elegantní dámy a pánové z dob filmů pro pamětníky.

Pedagogové připravili Světnici starých časů, do které děti přinášely ještě před akcí své starobylé poklady z domovů. Do sbírky přispěly také paní učitelky a vychovatelky, i paní uklízečka donesla skvosty z dávných let. Paní učitelka třeťáků pročistila půdu svého rodného stavení a nashromáždila tolik věcí, že se nemohla ani vejít do auta, když je převážela do školy. Do sbírky již opravdu historických věcí z dob středověku přispěl také vyhlášený táborský Housův mlýn a syn jedné naší paní učitelky. Děti tak mohly porovnat a zároveň potěžkat i módu středověkých rytířů. Na výstavě se nám sešlo víc jak sto věcí z dob minulých. V další místnosti byl připraven kvíz, který tak v každé třídě odhalil největšího znalce starých časů.

Den zahájila paní ředitelka přivítáním všech v tělocvičně, kde byl připraven tanec, který se řadí k těm, co tančili v tanečních rodiče dětí. Jednalo se o letkis a měl velký úspěch. Hned jsme ho porovnali s moderním tancem Macarenou, kterou již znali všichni žáci.

Po úvodním tanečním vyžití se všichni rozešli do svých tříd, kde probíhala výuka s integrací hlavního tématu. Nechybělo psaní perem namáčeným v inkoustu, módní přehlídka, kreslení dobových nástrojů, pouštění znělek z dřívějších pořadů a němý film. Čtvrťáci se dokonce podívali v rámci vlastivědy až do pravěku. U druháků došlo i na symbolické fyzické tresty, které nebyly v dřívějších dobách ojedinělé. Byla to legrace, den se vydařil.